PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rammstein. Německá metalová kapela, která se v posledních letech dostala poměrně rychle na vrchol. Hutný, těžký rytmus, značný podíl elektroniky a zvučný, drsný zpěv. Toliko by se dala stručně charakterizovat hudba v podání této skupiny. Symbióza tvrdého metalu s houseovým zvukem elektroniky si našla asi tak stejně příznivců jako odpůrců. Každopádně se trefili do vkusu jak fandům metalu, tak i techno/dance scény. Kapelu založil v roce 1994 kytarista Richard Kruspe, bubeník Christoph Schneider a baskytarista Oliver Riedel, poté doplnění o vychrtlého klávesistu Christiana Lorenze (na koncertech jednoho z hlavních postav při různých divadelních vsuvkách), kytaristu Paula Landerse a svalnatého hromotluka Tilla Lindemanna za mikrofonem. Skupinu pojmenovali podle německé vesničky Ramstein, kde došlo k leteckému neštěstí s velikými ztrátami na životech (pokud jsem dobře informován, tak toto je dezinformace - název kapely je prostě a jednoduše odvozen z významu "beranidlo" - pozn. Marigold). O rok později vydaly své první album Herzeleid, které se brzy octlo na vrcholu žebříčků prodejnosti. Následovalo neméně úspěšné album Sehnsucht. Koncerty se stávají opravdovou divadelní show, což si můžete vychutnat i z videonahrávky pocházející z té doby, Live aus Berlin.
Ať už se názory kritiky a fanoušků sebevíc rozcházejí, na jedné věci se musí shodnout všichni. Ta skutečná síla Rammsteinu jsou jejich koncerty. Dokonalá pyrotechnická, zvuková a divadelní show. Zajisté existují lepší metalové kapely, instrumentálně daleko před nimi, ale živému vystoupení Rammsteinů se jiným těžko vyrovnávají (mám na mysli jejich choreografii, výbuchy sladěné s rytmem hudby, plamenná stěna na okraji pódia a různé plamenomety vůbec, člen kapely v gumovém člunu plující po tisícovém moři rukou a jiné) . Loni vydali výbornou desku Mutter a pochopitelně se vydali na turné. Není divu, že po úspěchu, který jejich poslední album provázel, měli koncerty takřka všude skoro vyprodané. Mimo jiné si udělali i dvě zastávky v Praze. Poprvé v létě před AC/DC a poté na začátku zimy ve sportovní hale. Kdo tam byl mi dá za pravdu, že šlo o perfektní, profesionálně zvládnutou show a rovněž po zvukové stránce zcela bezchybnou.
A tak Rammstein vydávají záznam jejich koncertu na CD. Nuž je pravda, že ono divadélko k jejich koncertům neodmyslitelně patří (doporučuji shlédnout Live aus Berlin), toto CD je však čistě zvukový záznam a nese jméno podle známého holandského festivalu Pinkpop.
Hned při prvním poslechu alba mě však zarazila jedna věc. Fanoušci jsou až moc slyšet. Teda ne jako dav, to je zde v pořádku (jako na každém živáku), ale individua. Odposlechové mikrofony byly asi moc blízko davu, nejsem si jist, třeba je to úmyslně, ale někdy je zde i dobře srozumitelný hovor mezi skladbami, hlasité tleskání několika rukou, zpívání spolu se zpěvákem, které je někdy až moc slyšitelné. Třeba ve skladbě Mutter, kde bych výkřiky „Mutter“ očekával z tisíce hrdel, zde je možno slyšet jen z několika a ta klasická kulisa živých nahrávek je až hodně v pozadí. O Du Hast raději ani nemluvě (tam je dokonce i v pasáži bez hudebního doprovodu rozlišitelné, jak se těch pár nejvíce slyšitelných fanoušků se svými výkřiky „Du hast mich!“ nechytají společně do rytmu). Pískání pak vůbec přehluší vše. Působí to na mne dost rušivým dojmem. Asi jako kdybych si koncert nahrával na diktafon zastrčený někde v kapse.
Samotná skupina pak podává standardní, tzn. výborný, výkon a těžko jim něco vytýkat. Celé album začíná zvukem tlukotu srdce a po chvíli zazní první zvuky kláves a šeptaná první sloka skladby Mein Herz Brennt. A pak se to už rozjede, Rammstein naživo. I přes výše zmíněný nedostatek nahrávky si je můžete vychutnat a popřípadě i zavzpomínat na některý z koncertů. Na desce najdete většinu jejich největších hitů, i když jsem zde trochu postrádal klasiku Du riechst so gut a Engel. Poslední dva kousky jsou jen závěrečný proslov a zvukový záznam ohňostroje (skvěle si tu atmosféru při tom kecání několika fanoušků a vzdáleném praskaní představíte… ).
Hodnocení pak nemůžu dát jiné než průměrné. Na Pinkpop uslyšíte takřka přesně přehrané skladby. Případný videozáznam bude zajisté lepší zážitek, protože koncert Rammstein se musí především vidět.
Hodnocení pak nemůžu dát jiné než průměrné. Na Pinkpop uslyšíte takřka přesně přehrané skladby. Případný videozáznam bude zajisté lepší zážitek, protože koncert Rammstein se musí především vidět.
5 / 10
Till Lindemann
- zpěv
Richard Kruspe
- kytara
Paul Landers
- kytara
Christian Lorenz
- klávesy
Oliver Riedel
- basa
Christoph Schneider
- bicí
1. Mein Herz Brennt
2. Links 2-3-4
3. Sehnsucht
4. Feuer Frei!
5. Rein Raus
6. Adios
7. Mutter
8. Weises Fleisch
9. Asche Zu Asche
10. Bück Dich (extended live version)
11. Du Hast (extended live version)
12. Rammstein
13. Sonne
14. Ich Will
15. Stripped (extended live version)
16. Festivalending
17. Final Fireworks
Zeit (2022)
Rammstein (2019)
Rammstein: Paris (live) (2017)
Liebe Ist Fur Alle Da (2009)
Völkerball (live) (2006)
Rosenrot (2005)
Reise, Reise (2004)
Pinkpop 2002 (live) (2002)
Mutter (2001)
Live Aus Berlin (live) (1999)
Sehnsucht (1997)
Herzeleid (1995)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.